|
Simulátory chůze: vedení chodidel versus vedení dolních končetin
V současné době je vedena mezi vědci a uživateli simulátorů chůze rozsáhlá odborná diskuze o tom, zda je možné zjistit rozdílné výsledky terapií při použití trenažéru chůze LokoHelp "Pedago", který podporuje vedení chodidel a trenažéru chůze, který podporuje vedení dolních končetin.
S přibývajícím používáním odpovídajících simulátorů chůze v lokomoční terapii, narůstají poznatky o tom, že trenažér chůze, který je založen na vedení chodidel, nabízí rozhodující přednosti. Firma Lokohelp Group přispívá v souvislosti s uveřejněnými studiemi svým příspěvkem, který je komentován paní Susannou Freivogel, vedoucí fyzioterapeutkou a vědeckou autorkou.
Lokomoční terapie podporovaná terapeuty nebo robotizovaná terapie u pacientů v chronickém stadiu po mozkové příhodě (CMP)?
Randomizovaná kontrolovaná studie od
T. George Hornby, Donielle D. Campbell, Jennifer H. Kahn, Tobey Demott, Jennifer L. Moore and Heidi R. Roth
Stroke 2008;39;1786-1792
**************************************************************
PMID: 18467648 [PubMed - indexed for MEDLINE] odkaz k výtahu studie
Účelem studie bylo prověření krokově specifického zlepšení při srovnání tréninku na běžeckém pásu s pomocí terapeutů a tréninku na běžeckém pásu, který je podporován roboticky.
Základem studie byla skutečnost, že trénink na běžeckém pásu sice významně vylepšuje u pacientů s hemiplégií schopnost chůze, avšak terapie na běžeckém pásu je z důvodů potřeby personálu a jeho tělesné námahy časově omezena. K ulehčení tréninku na běžeckém pásu byla vyvinuta robotizovaná terapie , která může pacienta ve stavu chůze konsistentně a symetricky podporovat: Efektivita tohoto tréninku je však dosud velmi málo doložena.
Metoda:
Při studii bylo ošetřováno 48 pacientů po mozkové příhodě v chronickém stádiu, kteří byli schopni chůze. Tito pacienti byli rozděleni do dvou skupin (lehké a střední postižení) a podstoupili buď 12 ošetření s asistencí terapeuta, nebo 12 robotizovaných ošetření. Rozdělení do obou skupin bylo náhodné. Délka terapie byla stanovena na 30 minut. Rychlost chůze byla v obou skupinách systematicky zvyšována. Právě tak, bylo v obou skupinách používáno váhové odlehčení od 30 do 40%. Během robotizované terapie byla použita trvalá symetrická podpora, pří tréninku na běžeckém pásu s pomocí terapeutů byla použita manuální podpora, jen když byla zapotřebí.
Měření a výsledky:
Rychlost chůze v rovině a symetrie chůze byly zaznamenávány přístrojově a zároveň byly výsledky dokumentovány s klinickými měřítky aktivity a spoluúčasti pacientů před a po 12 ošetřeních.
Ve skupině pacientů s lehkým postižením bylo po 12 ošetřeních na běžeckém páse s pomocí terapeutů zaznamenáno vyšší zlepšení rychlosti chůze a času jednotného postoje končetiny u poškozené nohy (jako míra symetrie chůze). Zlepšení aktivity a spoluúčasti pacientů a tím také zlepšení kvality života se ukázalo jen ve skupině více postižených pacientů, kteří se podrobili tréninku na běžeckém pásu podporovaném terapeuty.
**************************************************************
Závěr:
U pacientů schopných chůze je nutné s ohledem na "úkolově orientovaný" terapeutický průběh favorizovat jak specifický silový a rychlostní trénink, tak také každodenní trénink posturální kontroly.
Trénink na běžeckém páse podporovaný terapeuty vede u pacientů schopných chůze po mozkové příhodě k většímu zlepšení, než u stejně intenzivního tréninku podporovaným roboticky.
Komentář:
Výsledky této studie jsou překvapující a vyzívají k diskuzi o účinnosti trenažérů chůze.
Nápadný je rozpor s výsledky Meta-analýzy od Mehrholz a kol.(2), které ukazují, že nasazením elektromechanického trenažéru chůze se může každý čtvrtý nechodící pacient naučit chodit bez závislosti na cizí pomoci. Tím byly simulátory chůze deklarovány jako vysoce účinné protředky terapie. Rozdíl se studií Hornby (1) může být zdůvodněn výběrem pacientů. Zatímco u Meta-analýzy od Mehrhloz a kol. (2) bylo zkoumáno zlepšení nechodících pacientů, byli pacienti u studie Hornby (1) nezávisle chodící. Velký rozdíl vzniká také s ohledem na konstrukci použitých přístrojů. Zatímco trenažér chůze Pedago/LH vede jen chodidla, přičemž kolenní a kyčelní klouby musí být aktivně kontrolovány pacientem, podporuje robotizovaná terapie kolenní a kyčelní kloub pasivně. Je možné, že u této robotizované terapie je aktivita a tím i výkon výuky pacienta menší než u elektromechanicky popdporovaného simulátoru chůze, u kterého se pasivně podporuje pouze pohyb chodidel.
Výsledek:
Elektromechanické simulátory chůze by měly být používány u rehabilitací po mozkové příhodě hlavně u nechodících pacientů. Přístroje, které vedou pacientům pouze chodidla, nikoliv celé končetiny, se zdají být dle současně dostupných studií efektivnější.
1. Hornby TG, Campbell DD, Kahn JH, Demott T, Moore JL, Roth HR. Enhanced gait-related improvements after therapist- versus robotic-assisted locomotor training in subjects with chronic stroke: a randomized controlled study.Stroke. 2008;39(6):1786-92.
2. Mehrholz J, Werner C, Kugler J, Pohl M. Electromechanical-assisted training for walking after stroke.Cochrane Database Syst Rev. 2007 Oct 17;(4):CD006185.
Shrnutí a komentář: S. Freivogel |
